Den 2. (9.4.2024) – Národní park De Hoge Veluwe
Vstávaly jsme ještě před budíkem. Všechny jsme se těšily na pláž u jezera. Vzaly jsme ručníky a nedbaly na to, že bylo pouze 16 stupňů. U vody jsme trochu vzbudily pozdvižení mezi běžci a cyklisty věnujícími se sportovním aktivitám na okruhu kolem jezera. Chodci v čepicích a zimních bundách a my natural jsme se ponořily do čtrnáctistupňové vody.
Za chvíli si tělo zvyklo na teplotu a ani se mi pak z ní nechtělo. Vylezly jsme hnědé… Až google prozradil, že je voda tak železitá, že tam téměř nežijí žádné ryby.🙈
Po snídani jsme se vydaly na jízdu do Nizozemska.
HOLANDSKÉ HRANICE
Cestou jsme probíraly tak zajímavá témata, že jsem si všimla až po padesáti kilometrech, že jsem zapomněla odbočit… 😅 To je tak, když máš jet 200 km furt rovně. Pak nedávám pozor, kdy odbočit. Do Holandska jsme dojely oklikou.
DE HOGE VELUWE
Národní park De Hoge Veluwe jsme plánovaly projet na kole. Po zaplacení vstupného jsme si na parkingu kol mohly vybrat jedno z asi 100 nabízených. Půjčovné zdarma. Prostě vezmeš kolo a jedeš.
Park je úžasný. Vypadá to chvílemi jako v Africe. Kdyby z vysoké žluté trávy vyskočil lev, ani bych se nedivila. Jen na tom městském kole bez převodů a s brzdou na pedálech při šlápnutí dozadu, bychom mu nejspíše neujely.
Kromě loveckého zámečku a muzea s galérií jsou v areálu písečné duny, vzácné keře a stromy (odbornice Pavla nám podala výklad a oznamovala názvy jak v češtině, tak i latině 
) a několik pozorovatelen zvěře. Z jedné jsme viděly pasoucí se jeleny.
Po obloze se honily mraky. Chvíli svítilo, pak pršelo, opět svítilo, zas pršelo… a do toho foukal tak silný vítr, že jsme i po rovině musely s námahou šlápnout do pedálů, abychom překonaly sílu deroucí se proti nám.
Teplý čaj a večeře ve vytopené dodávce byla k nezaplacení.
CAMPING ZEEBURG AMSTERDAM
Před devátou hodinou večer jsme dorazily do kempu v hlavním městě Nizozemska. Brána zavřená. Spolu s přijíždějícími cyklisty jsem prošla brankou na jejich čárový kód. Recepce se zrovna zamykala a mladý pár mi sdělil, že stačí před bránu přijet autem a ta se otevře. Super.
Ale jak se teď dostat z kempu, když branka zamknutá, čip v ruce žádný a auto za plotem. Chvíli jsem uvažovala, že plot přelezu, ale nakonec jsem se prošla po kempu a oslovila prvního chodce, ať mě pustí.
Teprve teď mi někdo vysvětlil, že mi všechny informace i čárový kód na branku přišel emailem (nemám upozornění na došlou poštu). Bez mobilu a internetu už člověk zdá se na světě nepřežije!?!
Oukej. S veselou jsem se vrátila za holkama, nastartovala auto a přijela k bráně. Nic se nestalo. Popojížděla jsem asi 5 minut. Jestli se někdo koukal na kamery, tak se u toho jistě dobře bavil.
Bylo mi to divné, jak můžou znat mou SPZ auta, když si nepamatuji, že jsem ji při rezervaci zadávala…? Tak jsem opět otevřela emal, který mi včera poslali… spoustu povídaní, informací a odkazů. Jeden z nich i na stránku, kde se zadávala SPZ.
Po 2 minutách napětí se nakonec brána otevřela a my jsme mohly na naše parkovací místo 07.
Teplá sprcha byla za odměnu. Alou do hajan. Zítra máme náročný program na celý den…
Dobrou!
Mou vášní je sestavování itinerářů pro aktivní a akční výlety a dovolenou. Pomáhám tak lidem objevit zajímavá místa, prožít spoustu dobrodružství a svůj volný čas si maximálně vychutnat.
Více o mne si můžete přečíst v mém příběhu