Netušili jsme, že se z oddechového výletu k Mylné jeskyni stane adrenalinový zážitek, na který ještě dlouho budeme vzpomínat…
Jaskynia Mylna neboli česky Mylná jeskyně se nachází v Západních Tatrách na Polské straně v Dolině Kościeliska. Z parkoviště v osadě Kiry se jde po téměř rovné široké cestě, kde se méně zdatní turisté mohou svézt povozem taženým koňmi. My jsme nasadili vražedné tempo a předbíhali jednoho turistu za druhým s myšlenkou, že u jeskyně už určitě bude přeplněno. Kupodivu nebylo. (Pozn.: Byli jsme zde v květnu).
Červená turistická značka, která vede do celého skalního komplexu a kde se nachází několik jeskyní, je jednosměrná. To je dobré vědět, abyste šli ve správném směru. 🙂 Jako první jsme šli prozkoumat Raptawickou jeskyni, kam nás zavedla černá značka.
Za pomocí několika řetězů jsme se vyšvihli ke vchodu. Čekalo nás překvapení – dlouhý žebřík. Po něm jsme scházeli do ohromného prostoru. Rozsvítili čelovky a prozkoumávali, kam dále jeskyně vede. Vzpomněla jsem si na naše děti, že je škoda, že tady s námi nejsou, to by se jim náramně líbilo. A hned jsem si slíbila, že je tu brzy vezmeme na výlet.
Kdo najde vchod do jeskyně, ještě nevyhrál!
Následně jsme se vrátili na červenou turistickou značku a šli do Mylné jeskyně a ke skalnímu oknu Pawlikowskiego II. Kochali jsme se krásným výhledem, udělali několik fotek a pokračovali dále po značce. Něco tady ale nehrálo. Před námi byly dvě cesty, ani jedna nevypadala jako průchozí. Vrátili jsme se tedy k oknu, kde byla poslední značka, kterou jsme viděli, a ujistili se, že jsme správně. Šipka ukazovala jasně.
Uf. Dvě úzké cesty a kterou zvolit. Tak jsme zkusili tu rovně. Vypadala přijatelněji. Po chvíli jsme byli znovu na stejné cestě, která vede k oknu. No to snad néé! Následoval návrat na křižovatku a tentokráte cestou vpravo. Ale po chvíli jsme opět stáli na cestě k oknu. Tak tady jsem již začala pochybovat o svých orientačních schopnostech. Koukala na mapy.cz, jestli je zde něco, co jsme přehlédli.
Mapa mluvila přesně. Cesta vede vlevo. Opět jsme šli od okna ve směru šipky a pořádně koukali všechny směry. A našli! Další šipku. Ukazovala směrem dolů. Koukala jsem k podlaze a viděla díru asi půl metrů vysokou. Vyhrkla jsem: „Tak to si dělají prdel!!!!“
„Vede tu turisticka značka? Vede. Je ta jeskyně jednosměrná? Ano. Tak se přece nebudeme vracet. Jdeme do toho.“
Upozornění pro dobrodruhy!
Pokud o Mylné jeskyni nic nevíte a chcete si užít stejné dobrodružství, jako my, tak nečtěte dále. Sjeďte pouze na konec článku s mapkou a popiskem, jak se k jeskyni dostat a udělejte si výlet!
Před cestou pár doporučení na cestu:
- Baterku nebo ještě lépe čelovku sebou. Klidně několik. A také náhradní baterky!
- Nepromokavou bundu a mikinu na sebe. V jeskyni je chladno!
- Pokud možno velký batoh sebou neberte!
- Lidé s nadváhou či velmi objemní jedinci by se měli jeskyni vyhnout!
- Klaustrofobici, nechoďte do Mylné jeskyně!
- Do jeskyně se doporučuje z bezpečnostního hlediska vejít minimálně ve dvojici!
- V celé jeskyni není žádný GPS ani mobilní signál! Pozor na to!
Ti z vás, kteří chtějí vědět, jak to s námi dopadlo a co vás na výletě může čekat, můžete číst dále…
Trochu neochotně jsem si klekla na všechny čtyři a prolezla do první chodby. Tam to nebylo o moc větší. Jako „kačenky“ jsme v podřepu pochodovali dál a dál. Někdy se dalo postavit, jindy jsme se museli plazit. Lehnout na břicho na mokrou zem, protlačit se úzkým otvorem, neodřít batoh na zádech. Další prostor, kde se dalo postavit, obejít ledový stalagmit a opět na čtyři dál a dál.
Nejvíce sil mi dalo zabrat se vyplazit po nakloněné ploše po ledu asi 4 m. Říkala jsem si, že je fajn, že jsme si vzali nesmeky. Asi si je brzy nasadím, pomyslela jsem si, jak jsem klouzala v leže opět směrem dolů. Další pokus.
Můj muž mi však podal záchrannou ruku a pomohl mi se postavit na vrcholu ledové klouzačky. Šlo se dále. Už jsem toho měla dost. Chtěla jsem už být venku. Prostě si připadáte jako ve filmu, kdy hrdinům radíte: „Co tam lezeš! Vrať se! Vždyť tě to může zavalit, nebo to tam nepůjde projít…“
Jenže, tudy vedl oficiální chodníček. Ty jo, Poláci fakt mají dobrý smysl pro humor. Bez upozornění. A nebo jsme si ho pouze nevšimli? V domnění, že jdeme do „jeskyně“, neboli díry, s hezkou vyhlídkou a za 5 min budeme zas venku?
Terén začal být zajímavější, na jedné straně skalnatý chodníček, pod ním vpravo asi 1,5 m díra, řetězy na přidržení. Vypadalo to spíše jako cesta v kanalizaci, než v jeskyni, ale aspoň mohl člověk jít narovnaný.
Muž zavolal: „Už začíná být průvan! Budeme jistě brzy venku!“ Tak brzy to sice nebylo a ale přece jen jsme našli východ!!!! 
Uf. Asi 40 minut strachu. U východu u zábradlí jsem ten nečekaný adrenalinový zážitek musela ještě chvíli vydýchávat. Vůbec mi nevadilo, že jsem špinavá od bláta od hlavy až k patě. Nohy se mi stále klepaly a v hlavě mi běželo: „Jsme zachráněni!“
Jak se tam dostat:
Lokalita: Dolina Kościeliska, Západní Tatry, Polsko
Parkoviště: Osada Kiry, 49.2760983N, 19.8697444E
Délka trasy: 10 km (z parkoviště a zpět)
Převýšení: 575 m
Čas na výlet: 3h 30 min
Důležité poznámky:
- Mylnou jeskyni si může každý bez průvodce projít a prozkoumat. Je to komplex spletitých chodeb, síní a slepých cest.
- Mít pořádné světlo sebou je základ.
- Pro turisty je označena trasa v délce cca 300 m. Na internetu se můžete dočíst, že vám to zabere přibližně 15 minut. Musím říct, že jsme fyzicky zdatní jedinci, nikde jsme se nezdržovali, ale troufám si odhadnout, že jsme v jeskyni mohli být minimálně 45 minut, možná i déle. Připadalo mi to jako věčnost!
- Ostatní cesty v jeskyni mimo značku se nedoporučuje prozkoumávat. Pokud se zamotáte, ztratíte ve slepé cestě, je průser. Pokud vám kiksne světlo, jste v totálním háji. Nikoho se nedovoláte. Bohužel již takto přišlo o život několik turistů.
Průchod jeskyní nepodceňujte!
Mou vášní je sestavování itinerářů pro aktivní a akční výlety a dovolenou. Pomáhám tak lidem objevit zajímavá místa, prožít spoustu dobrodružství a svůj volný čas si maximálně vychutnat.
Více o mne si můžete přečíst v mém příběhu
Pingback: Beskydy jsou i v Polsku... Barani Góra - Itineráře na míru
Pingback: Za medvědem a dobrodružstvím na Velkou Fatru